Láska dělá člověka člověkem aneb můj pohled na lásku

1. června 2015 v 13:31 | Veselá pesimistka |  Mé názory
Věříte na lásku, která by trvala déle než pár měsíců? Na takovou lásku, kterou dnes můžeme vidět u lidí, kteří spolu strávila třeba dlouhých 50 let života?

Já sama mám přítele už skoro tři roky, je mi 18 let, a jakmile se někde zmíním, že mám už "tak dlouho" přítele, každý na mě kouká s vyvalenýma očima a pomalu i s pusou dokořán. Copak je to dnes něco tak zvláštního? Mít normální dlouhodobý vztah? Podle mě nejspíš ano, protože když budu čerpat ze svého okolí, tím myslím holky ve svém věku, málokterá z nich má přítele už delší dobu. Ne že by je nikdo nechtěl, ale že ony buď nechtějí (což je jejich věc), nebo si chtějí prostě "užívat". Samozřejmě jsou zde ale výjimky, které jsou na tom stejně jako já.

Čím dál častěji také od svých kamarádek slýchávám podle nich pádné argumenty proč nemít kluka - můžou si užívat života, nemusí se vázat. To jsou ty výhody? Vážně?! Copak tohle holky, které mají kluka delší dobu, nemohou? Podle mě jsou tyto důvody spíše takové výmluvné...



Další kapitolou jsou "vztahy na jednu noc" nebo "kamarád s výhodami". Možná se do mě někteří z vás pustí, ale já tohle naprosto odsuzuji. Absolutně si nedokážu představit, že se na na nějaké párty vyspím s prvním klukem, kterého potkám a navíc třeba i bez jakékoli ochrany - jo i tohle v dnešní době, kdy máme plno informací o pohlavních chorobách, dělá spoustu holek, což je, uznejte, vážně smutné!

Copak jsou lidé už tak zoufalí, že nedokážou udržovat vztah delší dobu a vymlouvají se na ony již zmíněné důvody? Proč se naše generace chová zrovna "takhle"? Proč už si tolik neříkáme zamilované věty, ale posíláme si smajlíky a proč ta dvě slova "miluji tě" říkám spíše už jen "ze zvyku"? Proč se místo prvního zamilování rovnou leze do postele (v tom nejhorším případě)? Tohle mi přijde jako velmi smutný úpadek naší generace...

Možná mám tento skeptický z toho důvodu, že slovo láska pro mě něco znamená, stejně jako ty dvě slova rozhodně nepoužívám jako lacinou frázi. Proto bychom se měli zamyslet, jaký život vůbec chceme. Chcete být s někým i za cenu toho, že budete pro ten vztah něco udělat, protože vztah tím, že budete sedět doma na fb, určitě mít nebudete?
Nebo chcete jenom volnost, ono "užívání si" (které mohou mít i holky zadané) ale také život v osamění (pokud nehodláte žít s maminkou a tatínkem do smrt).

Teď budu trochu více subjektivní, ale rozhodně vás nechci k ničemu nabádat, spíše chci, aby jste si srovnali, co chcete ve svém životě.

Takže pro zamyšlení: Jde život bez lásky? Bez osoby o kterou se můžete opřít, se kterou můžete sdílet všechny své pocity a hlavně s tou osobou o které víte, že i když jí naštvete, tak vás neopustí. Tohle je podle mě věc, kterou by člověk ve svém životě neměl postrádat, protože láska dělá člověka člověkem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama