250 km v nohách a zážitky na celý život

14. června 2015 v 11:08 | Veselá pesimistka |  Já a mé okolí
Tak mám za sebou týden plných kilometrů. Ano já jsem vážně ujela celkem 230 km a dalších 20 ušla. A kde jsem to vlastně byla a proč tolik kilometrů? Byla jsem na výletě se svou třídou na Lipně. Jak je známo, je zde spousta cyklostezek, ale stejně tak i plno možností na pěší tůry. Já se vám pokusím shrnout zkráceně to, co jsem během pěti dnů zažila.

Já zrovnanadšená cyklistka moc nejsem, ale i přes to, že dříve jsem jela nejvíce 30 km, jsem to zvládla a ujela jsem 230 km, za což jsem na sebe velmi pyšná! Nemyslete si ale, že to byly jen cesty s asfaltu. Čekaly mě i cesty lesní nebo polní. Což byla fakt sranda, protože já nemám žádné extra kolo za desetitisíce, ale prach obyčejný bicykl na to občasné ježdění. Takže si představte jízdu s tímto kolem třeba v dírách na poli nebo po kořenech v lese :D. Byla to docela sranda, ale občas jsem se už vážně bála, že skončim v nějaké stoce.
Moji spolužáci už takové štěstí neměli, řada z nich absolvovala řadu kotrmelců přes řídítka (přední kola se velmi ráda zapichují do děr na polích a zadní vás vyhodí přes řídítka, takže na to pozor! :D) nebo prostě zahučeli někam do trávy. Já jsem naštěstí bez jakéhokoli zranění! Což se celkem divím, při svém sportovním talnetu...:)

Kromě kola jsem ale také chodila. Byli jsme na jednom pěším výletě v den, kdy zrovna pršelo a byla mlha, takže počasí na kolo nic moc, a tak učitelé usoudili, že udělají "odpočinkový den".
Samozřejmě že jsme šli na rozhlednu (vážně super nápad když je mlha :D). Ale ano ani tato cesta nebyla úplně tak normální a už vůbec ne odpočinková. Zprvu normální široká, asfaltová cesta trochu do kopce. Potom se najednou objevila červená páska přes cestu s německým zákazem, ale protože ani já a ani mí spolužáci nejsme zdatní němčináři, tak jsme místo "spadlý most" přeložili "spadlé stromy". A tak jsme se vydali i přes zákaz na onu cestu (protože stromy přece hravě přelezeme že :D), ta ale po chvíli skončila u mostu, který nebyl. Nikomu se však nechtělo zpět a tak jsme PŘESKAKOVALI řeku. Tohle bude nejspíše můj největší zážitek z Lipna, na celý můj život. Hrozně se těchto věcí bojím, ale nakonec jsem to s pomocí kluků zvládla :). Tím to ale nekončí!
Protože jak jsem psala, pršelo celý den a i noc, takže povrch v lese byla už jaksi nestabilní, a tak když jsem udělala pár kroků, ocitla jsem se po kotníky v blátě.
I přes to jsme pokračovali vzhůru k našemu cíli - Třístoličníku. Všichni jsme byli špinaví, mokří a i unavení. Dále nás však čekalo 3 kilometrové stoupání po kluzkých kamenech, po kterých tekly potůčky a kolikrát i potoky.
Zprvu jsme se všichni snažili vodě vyhnout a mít nohy v suchu, ale věřte, že to vám vydrží možná kilometr a potom to už z naštvanosti přestanete dělat (skákání po kamenech je vážně super!) a vrátíte se s chodidly úplně pormočenými!
Když jsme KONEČNĚ došli na vrchol, zjistili jsme, že nevidíme nic, ani ty tři kameny! Takže jsme se vydali opět dolů a znovu po kluzkých kamenech.


Taková byla celá cesta na třístoličník! Jen si tam představte déšť, mlhu a jak po kamenech těčou potůčky :D

Abych to shrnula, i přes to, že všechno nebylo dokonalé a ideální, tak si myslím, že to bylo super! Protože díky těm "hrozným" věcem mám zážitky na celý život (vždyť po asfaltu můžeme chodit pořád, ale přeskakovat řeku a skákat po kamenech, to se nedělá každý den). Takže pokud uvažujete o něčem podobném, ať už jen o cyklovýletu nebo o turistice, neváhejte! Je to vážně super zážitek, ale možná vás po něm bude bolet celé tělo :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama