Trapas u zkoušek

15. května 2015 v 18:11 | Veselá pesimistka |  Já a mé okolí
Mám pro vás dvě zprávy - jednou dobrou a druhou špatnou.

Ta dobrá zpráva je, že konečně na čtvrtý pokus se mi podařilo získat řidičský průkaz! Ta špatná zpráva je spíše pro vás, protože se bude na silnicích ocitat individuum jako jsem já.

Musím říct, že řidičák pro mě nebyl vůbec hračka. Autoškola jako taková ano, ale jakmile přišlo na zkoušku, už to začalo - divný pocit v břiše, třesot rukou atd. - prostě nervy pracovaly.

Někdo si řekne, že když už jsem dělala zkoušku po čtvrté, musím být už bez jakéhokoli strachu, ale to vůbec není pravda. Já jako hrozný nervák, jsem se samozřejmě zase předvedla.:)

Už můj samotný začátek zkoušky začal následovně: klíčkem jsem místo do třetí fáze otočila pouze do druhé, takže ano nenastartovala jsem, ale pouze zapla palubovou desku. No to má hlava ale nijak nebrala, i když je fakt, že se mi zdálo divné, že motor je dnes jaksi tišší. Ale co řekla jsem si a automaticky jsem odblokovala ruční brzdu, pomalu pouštěla spojku a přidávala plyn, ale teď už to bylo vážně divný. Neslyšela jsem plyn. Musím říct, že jsem v tu chvíli vážně nevěděla co to je. Můj instruktor se vedle mě snažil zadržovat smích a když jsem se koukla do zrcátka dozadu na komisaře, koukal na mě jako na mimozemšťana s očima velkýma jako tenisáky. No, ale nakonec mě napadlo vypnout motor (i když on vlastně ani zaplý nebyl) a znovu nastartovat a tentokrát již úspěšně.

Zbytek jízdy už byl celkem bez komplikací, pokud tedy nepočítám moje super parkování, které mi nejspíše nikdy nepůjde. Samozřejmě jako vždy si komisař nějaké detaily našel, ale nic zásadního.

Můj poslední zkrat přišel na úplném konci jízdy, kdy jsem zastavila při kraji silnice, protože jsem se střídala s klukem, který měl ject po mně. Automaticky jsem dala směrovku, zastavila, vyřadila, dala ruční brzdu a vypla motor. "Nastartujte a všechno vypněte," řekl mi ještě instruktor. Tak jsem tedy nastartovala a snažila se najít to, co mám vypnout. Aha směrovka! Blesklo mi hlavou a ihned jsem blinkr dala nahoru, ale opět blikal, tak jsme ho dala dolu, ale opět blikal. Takhle jsme to udělala snad pětkrát, než mi došlo, že trojblik se vlastně vypne sám. Komisař byl značně rozhořčen z toho, že neumím vypnout blinkr a instruktor se vedle mě zase dusil smíchem.

No nakonec mi to dal komisař se slovy, že se mě chce zbavit, protože už mé jízdy měl dost. Takže doufám, že teď už budu jezdit v klidu a nebudu dělat tyhle blbosti, i když na druhou stranu teď se tomu musím, už jen smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama