Lampion a přání 6.díl

29. května 2015 v 20:41 | Veselá pesimistka |  Lampión a přání

Úplně ztuhlá tím šokem jenom vykulenýma očima zírám na Sebastiana a sedím v Tomově autě. Tom otočí hlavou směrem na Sebastiana a zeptá se: "Tak to je on jo?" pohodí hlavou a já jen mlčky přikývnu.
"No tak se potom zastav pro to oblečení,jo?" usměje se na mě.
"J...Jo," vykoktám a bez rozloučení odejdu z auta. Tom na mě ještě zamává a odjíždí pryč.

Sebastian stojí s rukami zatnutými v pěst a nasupeně mě probodává pohledem. Já proti němu mlčky stojím v Tomovo teplákách a triku.
"Kdo to byl?" nakonec prolomí Seb ticho.
"Tom," krátce odpovím a mlčím.
"To je všechno co mi o něm řekneš?" vyjede na mě. Já ale neodpovím a projdu kolem něj s tichými slovy: "Tady ne. Pojď ke mě do pokoje."

Jakmile však otevřu dveře, vrhne se na mě máma: "Viktorie kde jsi byla! Víš jaký jsme měli strach !A...a co to máš proboha na sobě?!"
"Mami, teď ne," kouknu na ní smutně a ona okamžitě ztichne a beze slov se na mě ustaraně koukne. Rychle vyběhnu schody, v patách mám Seba a když oba vejdeme do mého pokoje, rozline se v místnosti pěkné dusno.

"Viktorie, já za tebou jedu takovou dálku a ty ani nejsi doma! Jsi radši s takovym..." semkne naštvaně rty.
"A to jako chceš, abych tady jenom seděla?! Když jsi chtěl přijet, měl jsi mi napsat! A navíc ON se jmenuje Tom. Má holku a jsme kamarádi," syknu naštvaně a všechno ve mě vře. Všechen ten vztek, smutek a křivda se teď dostává na povrch.
"Jsi tu jen tři dny a už se někde taháš s jinym klukem! Přijde ti to normální?!" zvýší na mě hlas.
"Já se s nikym netahám! Narozdíl od tebe!" taky zvýšim hlas, srdce mi tluče jako o závod a dech se mi zrychlil jako bych běžela maraton.
"To jsme si už vysvětlili! Navíc já jsem se od tvýho odjezdu s žádnou holkou nesešel!" zavrčí na mě zase.
"Ty jsi si to vysvětlil ale já ne a to, že jsi se s ní zase nebyl, si říkej někomu jinýmu. Nejsem blbá!" moje intenzita hlasu se zvýšila už na tolik, že to musejí slyšet i Mikovy rodiče ve vedlejším domě.
"Já jsem to udělal jen jednou..." řekne tišeji.
"Já ti nevěřim!" štěknu na něj a on mě objeme kolem pasu a šeptne: "Ale no tak...Viky," ale já automaticky jeho ruce odstrčim.

"Víš co, Viky,necháme toho. Budu tady ještě zítra celý den, tak se přece nebudeme hádat, ne?" otočí najednou o 180 stupňů.
"Nojo jak se řekne něco špatnýho na tebe, tak začneš být milej, viď? Ale na mě to spustíš hned!" naštvaně si lehnu na postel.
"No...tak promiň, když ty jsi ho líbala!" začne argumentovat jako malé dítě.
"Pusa na tvář je líbání?!" naštvaně vyskočim do sedu.
"NECH TOHO!" řekne razantně.
"A čeho jako?!" pokračuju dál napruženě.
"Těch nesmyslů! Já se nechci hádat, nebo ty jo?" sedne si ke mně.
Chvíli mlčím a uvědomím si, že se chovám jako naprostá histerka. "Nechci," šeptnu zachvíli a kouknu na něj zaslzenýma očima.

"Pro mě je to prostě těžký, víš. Byli jsme spolu dlouho...a...a potom jsi to udělal, do toho všeho to stěhování," rozbrečím se už úplně.
"Já vím," šeptne a obejme mě. Potom si pomalu lehneme na postel, on mě hladí po vlasech a já mu brečím do jeho modrého trika.
"Ale bude to dobrý, viď?" zeptá se mě váhavým hlasem.
"Já nevim...nevim jestli ti ještě někdy můžu věřit," vzlyknu, ale už pomalu přestávám brečet.
"Hmm...ale tak budu tu ještě zítra, můžeme si udělat hezký den, co ty na to?" nadějně se na mě usměje.
"Já jdu zítra do školy přece..." zvednu k němu oči.
"Aha...no tak já na tebe počkám ne?" navrhne.
"Víš," posadím se naproti němu,"myslím si, že by možná bylo lepší, si dát chvíli oddech. Možná už jsme spolu tak dlouho, až jsme se navzájem omrzeli...nebo...nebo já nevím. Ale takhle to prostě nejde...pochop to, prosím."
Smutně se na mě podívá a tiše řekne:"To je všechno kvůli Sue?"
"Já....já...nevím, asi - nejspíš jo," pokrčím rameny.

Najednou prudce vztane a vezme si do ruky svůj batoh, který měl u mého stolu, obléká si mikinu a nasazuje si modrou kšiltovku, která mu zakrývá blond krátké vlasy.
"Asi půjdu už teď, když chceš teda oddech," řekne stroze a drsně.
"Ale tak počkej, já jsem to nemyslala tak..." nestačím doříct větu a zabouchne za sebou dveře. Bez jediného slova rozloučení se prostě vypaří. Ach jo... Začnu znovu vzlykat.

_______________________
O 2 hodiny později

"Viky," otevře dvěře máma,"jsi v pořádku?" sedne si ke mně. Už nebrečím, prostě jen ležím a koukám na polštář kde jsem já se Sebim. Ten zatracenej polštář mi nahání další smršť slz do očí. Mámě neodpovím, protože nemám moc sílu o tom mluvit.
"On ti ublížil?" zeptá se nakonec znovu a já jen přikývnu. Máma mě beze slov obejme a dá mi pusu do vlasů jako malému dítěti.
"Tak já tě chvíli nechám, dobře. Potom tě zavolám k jídlu," řekne tiše a stejně tak i odejde.

Když se trochu srovnám, tak vyndám svůj notebook a konečně se připojím i k síti. Lily je online! Okamžitě jí píšu zprávu o tom všem, co se mi teď za poslední dny stalo- ona je jedinný člověk, který umí brát věci s nadhledem, což právě teď moc potřebuju. Jako vždy mi odpoví po svém: "Na Sebastiana se vykašli úplně, je to blbec. Nikdo jiný by tě nepodvedl a navíc s takovou cuchtou! Zaměř se na toho Toma! Ten vypadá celkem dobře...pošleš mi jeho profil? Abych viděla jak doopravdy vypadá? :D"

A nojo, vždyť já ani nevím jaké má Tom přijímení! No to je teda ostuda! Pokusím se ho nějak najít - jméno, místo...
Aáá! Mám to nebo spíš mám ho! Ihned pošlu Lily jeho profil a ona konstatuje, že její domněnky byly správné a mám podle jejích slov "do něj jít". Ale vždyť má holku! Nebo ne? Sám říkal, že to chození tak vnímá spíš ona než on. No ale mohla bych to zjistit.

Zítra mám první den školy, kde se bohužel uvidím s tím blbečkem Mikem, a protože Tom už do školy nechodí, jak sám říkal, nejspíš mě tam ani nic lepšího nečeká. Ale možná bych po škole mohla zajít k Tomovi pro ty věci a nenápadně z něj vydolovat, jak to s tou Mio vlastně má.

Já jsem vážně příšerná - vědomím si najednou. Jen co přijedu do tohohle města, tak se opiju s úplně cizím klukem, dokonce skončím u něj v bytě! Navíc jsem se nejspíš i rozešla se svym dlouholetým přítelem, protože nevypadal na to, že by to bral jako dočasnou pauzu. Ale co je horší, chci si začít něco s asi zadaným klukem a pokud není zadaný, je určitě pěkný sukničkář, protože kluk co se líbá s kdejakou holkou, určitě moc věrný typ nebude. Ach jo! Co to se mnou to město provedlo?!

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama