Virginie Woolf aneb nebuďme líní přemýšlet

30. dubna 2015 v 18:37 | Veselá pesimistka
Znáte Virgiini Woolfovou? Že ne? Tak to musíme rychle napravit, protože Woolfová je jednou ze spisovatelek, které velmi uznávám. No a než začnu o mém pohledu na Woolfovou psát, seznámím vás alespoň stručně s touto úžasnou spisovatelkou. Jinak by jste nejspíše ani nechápali následující článek.

Virginie Woolfová


  • významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, fylozofka, vydavatelka a feministka.
  • v literatuře se zařazuje do experimentálního proudu meziválečné literatury 20. století
  • od mládí trpěla psychickými problémy (byla zneužívána nevlastním bratrem) a několikrát se pokusila o sebevraždu
  • byla součástí skupiny Bloomsbury group (filozofická, politická ale také feministická témata), kde se seznámila se svým manželem Leonardem W.
  • spáchala sebevraždu utopením z důvodu neúsnosného psychického stavu a 2. světové války (manžel byl žid)


Tak teď už jste se něco málo dozvěděli o Woolfové, ale v čem byla vlastně tak vyjímečná? - "Zbořila"
tehdejší lešení prózy. Co to znamená? Znamená to to, že zcela vypustila určité rysy prózy jako je např. chrakter postav nebo děj. Dále je velmi zajímavé také to, že pracovala s impresionismem, ne však tím
známím v literatuře, ale s impresionismem v malířství, který dokázala vnést do slov.

Smyčcový kvartet

Já mám zkušenost právě s touto sbírkou povídek od Woolfové. Četla jsem pouhé tři z nich - Zahrady v Kew, Nové Šaty, Skvrna na zdi.

Říkáte si, že tři povídky jsou málo? Naopak alespoň pro mě byly tři povídky od Virginie dostačující. Čtení děl od Woolfové není jen o tom, že si lehnete do postele a prostě čtete. Nejdříve jsem to tak také udělala, ale asi po dvou prvních stránkách jsme zjistila, že takhle to nepůjde.

Díla od Virginie totiž vyžadují velikou pozornost a tzv. "čtení mezi řádky". Autorka totiž počítá s tím, že si spoustu věcí čtenář domyslí, takže pokud nejste na tento styl psaní zvyklí, může pro vás text být trochu zmatený. V povídkách se vyskytuje také velké množství asociací, což je dost zmatené, ale celý text uceluje jeden bod, který dává povídce určitý řád. Opět ale celkem trvá, než si na to zvyknete, protože tento styl jsem alespoň já osobně nikde jinde než u Virgiinie neviděla. Pro mě byl text ze začátku celkem oříšek, protože jsem se do té doby setkávala s knihami psanými podle tradičního románu, který měl základ už od 19. století, čili toto byla má první zkušenost s něčím novým.

I přes obtížnost textu jsem si tuto autorku zamilovala. Ptáte se proč, když se v jejích povídkách nevyskytuje téměř žádný děj a jde hlavně o vykreslení pocitů či okolních věcí? Odpověď je jednoduchá - knihy nejsou jen o ději a díky této autorce jsem si to uvědomila. Spoustu lidí si myslí, že u knihy je nejdůležitější děj (i já jsem do této skupiny patřila), ale to není pravda. Spoustu knih je zajímavých např. použitím jazyka, stylem psaní atd. a děj je zde vedlejší.

Dalším důvodem je, že to pro mě bylo něco nového a tzv. "neokoukaného". Sami víte, že typických románů či povídej se na pultech knihkupectví vyskytuje hromada. Ale co jiná díla, kde sice není tolik děje, ale i přesto mohou být zajímavá i když trochu těžší? Těch zde najdeme mnohem méně. Z tohoto důvodu jsem si tuto autorku také oblíbila.

Závěrem bych chtěla říct, že nebuďte líní zapojit mozek při čtení a trochu o těch větách, které čtete přemýšlejte. Jednou za čas přece neuškodí přečíst si i něco jiného než typycký milostný, tragický román s jednou dějovou linií.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 20. listopadu 2015 v 10:44 | Reagovat

Proč tolik pravopisných chyb?... to je trošku škoda a kazí to dojem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama