Kdo vlastně jsem?

25. dubna 2015 v 12:50 | veselá pesimistka

Ptáte se, kdo vlastně je ten pesimista?


Na první pohled vypadám zcela normálně, jako každý jiný člověk, kterého potkáváte denně při cestě do školy,
práce nebo kdekoli jinde. Možná znáte i několik pesimistů, což není nic podivného, protože pesimistu najdete snad na každém rohu. Takže vás jistě nepřekvapí můj skeptický pohled na svět. Co vás ale možná překvapí, je to, že se na svět dívám i s úsměvem. Teď vám jistě hlavou běží co je to vlastně za blbost - pesimista s úsměvným pohledem na svět? - to je ale hloupost. Máte pravdu, možná je to hloupost, ale také se můžete mýlit, neboť mýlit se je lidské, no a uznejte - kdo z vás se ještě nikdy nezmýlil?


Tak a teď něco bližšího k mé osobě. Jsem jedna z mnoha studentek gymnázia, kterou příští rok čeká obávaná zkouška "dospělosti". Gympl jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem nevěděla jaké zaměstnání by mě budoucnu naplnovalo. Samozřejmě pro vás nebude překvapením, že po absolvování skoro tří let v tomto ústavu, jsem to nezjistila. Naopak jsem si zajistila čtyřleté peklo v podobě různých knih o tom jak vznikají vodíkové můstky, jak se přenáší energie ve svalech a další velmi důležité informace, které vám v hlavě zůstanou maximálně měsíc po napsání testu.
Jediné v čem mi gympl pomohl bylo to, že alespoň vím, co opravdu studovat nechci. Asi vás nepřekvapí, že jsou to předměty, o kterých je veřejně známo, že jsou neoblíbené - matematika, fyzika, chemie. Už jen při pohledu na dlouhé příklady, kde se hemží milion písmen, konstant a čísel, se mi dělá špatně a vlastně se vůbec divím, jak můžu ročně přežít 160 hodin matematiky, 80 fyziky a 80 chemie.

Dobře, nechme školy a otáčím list na svůj volný čas - co takovou pesimistku jako jsem já vlastně baví? Miluju hudbu, kreslení a tanec. Ano i přes to, že jsem pravačka a tudíž by má hemisféra měla excelovat spíše v logickém myšlení. Mám ráda vše, co hraje barvami, co je originální, neobyčejné a tudíž krásné. Také moc ráda čtu, ale před četbou o elektrickém proudu či o normálovém napětí, dávám přednost spíše romantickým, realistickým knihám z 19. a 20. století.
Co se týče sportu tak s tím se zase až tolik nepřátelím, ale snažím se trochu sportovat, protože vím, že trocha toho pohybu je potřeba. Takže i ten sport se snažím spojit s tím co mám ráda - s hudbou a tancem. Proto mě baví zumba, jumping ale také plavání (což je zvláštní, protože tam hudba ani tanec není, ale i přesto mám tento sport ráda). Naopak vůbec nemám ráda kolektivní sporty, za což můžou hlavně moje vzpomínky na ZŠ a koneckonců i mé zkušenosti s telocvikem na gymplu, nebo spíše zkušenosti s učitelkami, které tělocvik berou jako nejdůležitější předmět z celé školy.

Tak to je zatím vše k mé osobě :). Doufám, že se vám můj první článek líbil a časem přibydou další - samozřejmě podle toho, kolik budu mít času. Pokud zanecháte nějaký komentář, tak budu ráda - jak za špatné i dobré.

Vaše veselá pesimistka :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 25. dubna 2015 v 13:09 | Reagovat

Veselá Pesimistka, ten paradox sa mi páči... Tak veľa šťastia ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama